Nejen český vozový park. Stárnutí se týká celé EU!
O českém vozovém parku se ví, že jeho průměrný věk průběžně roste. Zatímco v loňském roce mělo auto registrované v ČR průměrně 15,3 roku, ještě před deseti lety byla hodnota na 13,6 roku. Průměrné stáří dovážených ojetin také nebylo zrovna nízké, polovina importovaných vozů byla starších deseti let. Na druhou stranu nejde o nic zvláštního, protože stáří vozového parku reflektuje životní úroveň země. Není divu, že v EU průměrný věk vozových parků jednotlivých členů stoupá, a to včetně toho, jež náleží našim bohatším německým sousedům.
Ačkoliv se na první pohled zdá, že český vozový park mládne, není to pravda. Na ulicích je sice k vidění poměrně dost vozů, které vypadají velmi zachovale, ale jejich vzhled často klame. Autodíly jsou rok od roku dostupnější a oprava se vyplácí i v případě vozů, které by ještě před lety opravoval málokdo.
Nabídka prodejců autodílů totiž nezahrnuje pouze základní artikly jako brzdové destičky, tlumiče apod., v podstatě lze objednat cokoliv. Problémy obvykle nejsou ani s náhradními díly, které nejsou naskladněny v Česku – specializovaní prodejci mají své kontakty u zahraničních dodavatelů a mohou kdykoliv sehnat jakýkoliv komponent.
Vraťme se však ještě na chvíli ke statistikám. Pravdo je, že nad těmi letošními přimhouřili oči snad veškerá média. Koronaviru drtí (nejen) naši ekonomiku a stárnutí vozového parku je věc, kterou se momentálně vyřešit nepodaří.
Poněkud smutné je, že Češi nepatří mezi vyznavače vozů, které již koketují se zařazením mezi youngtimery – jednoduše jsou k šoférování starších aut nuceni okolnostmi. Tedy nedostatkem finančních prostředků. Zatímco průměrný plat Rakušana je zhruba 2,5× vyšší oproti českému, automobily stojí stejně. Co k tomu dodat? Snad jen, že bude LÍP. Možná už po říjnových volbách.
